Svatováclavské putování Prahou s Palladiem země České

27.9.2014

Za pokoj ve vlasti a mír ve světě

    O svatováclavském putování jsem se dozvěděla emailem od své sestry. Přeposlala jsem ho dál s tím, že stejně asi nebude možnost, abych se tam dostala. Ale ozval se pan Hlosta s výzvou : "Pojeďme do Prahy pendolínem!" Odepisuju, tak jo, jedem. Jsem sice po noční, ale to snad nějak zvládnu. Čekali jsme ještě jestli se k nám někdo nepřidá, ale rozhodla se už jen Julka Olšarová, která v Praze nebyla mnoho let. A tak jsme v konečné fázi byli tři Orlováci a z Hané se k nám přidala parta lidí, co sehnala moje sestra. Takže to bylo putování moravskoslezské či slezskomoravské do Čech za svatým Václavem.

    Ráno jsem po noční nejela domů, ale jen na zastávku k Horníku, kde mě v autobuse již vyhlíželi ti dva. V Bohumíně jsme taktak chytili místo v penďáku, protože byl Den železnice a spousta lidí cestovala s námi i jinak různě po republice. Ale naštěstí se místo ještě našlo. Koupili jsme si pro jistotu hned i lísty zpátky, abychom se pak nemuseli strachovat, že místo nebude. A vláček si to šupal o sto šest. Po příjezdu do Prahy na nás čekala sestra s jednou kamarádkou, měli jsme již koupené lístky do metra. Přestupovali jsme až jsme se dostali na Malostranskou zastávku a tam jsme po starých zámeckých schodech vystoupali nahoru.

    Vešli jsme do areálu hradu a začali hledat, kde ta naše pouť vlastně začíná. Prakticky jsme celou svatovítskou katedrálu obešli a nikde jsme neviděli žádný nápis, nebo značení svatováclavské pouti. Naštěstí jsou stále otevřené informace  a tak jsem se tam zašla zeptat. Prý je to v kostele Všech svatých. No a to je kde ? Museli jsme se vrátit ke vchodu odkud jsme přišli a jít k nalevo a ne napravo, jak jsme se prvně vydali my. Vlastně jsme na hrad vstoupili dobře, jen jsme si udělali promenádu kolem dokola. 

    V kostele Všech svatých jsme byli celkem brzy ještě zdaleka nebyl zaplněn a tak jsme si sedli úplně dopředu. Všimla jsem si, že je tady hrobka svatého Prokopa. Ten světec je všude se mnou. Byl to první svatý, kterého jsem začala studovat. Byla jsem letos na Sázavě, kde jsou také uloženy jeho ostatky a nyní je tu zase, můj oblíbený Benediktin. Poprosila jsem ho o přímluvu za nalezení mé životní cesty.

O Svatém Prokopu

    Svatý Prokop se narodil kolem roku 985 v Chotouni u Českého Brodu. Původně byl slovanským světským knězem, stal se benediktinem a později se rozhodl žít jako poustevník v lesní pustině u Sázavy. S pomocí knížete 

Oldřicha a jeho syna Břetislava I. tam kolem roku 1032 založil klášter a stal se opatem. Prokop v něm udržoval slovanskou liturgii. Jako opat řídil své mnichy pravidlem pokory a zásadou: „Modli se a pracuj!!“. Jeho úsilím bylo :“Vše pro Boha!“. Byl vlídný a štědrý a úspěně bojoval proti zlu a ďáblovým pokušením. Legendární vyobrazení s čertem značí vítězství nad zlobou pekelné moci, která stále zasahuje do lidských osudů. Chceli-li člověk konat vše pro Boha, klade-li ho na první místo, může ve službách Bohu, v jeho síle, dokonale přemoci i ďábla. 

     12:00 Byla tu sloužena mše svatá ke cti svatého Václava za pokoj ve vlasti a mír ve světě. Byla tu vlajka, korouhev a obraz Panny Rýnecké, která s námi naše putování začala přesně v poledne.

    12:45 Následoval průvod do Svatojiřského kláštera, chvíli to trvalo než jsme se zorientovali, koho se máme držet, pletli jsme se tam mezi turisty, ale nakonec jsme přece dohnali „naše“ a stihli ještě modlitbu za mír u ostatků svaté Ludmily.

O svaté Ludmile

    Svatá Ludmila se narodila kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu Pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku přijal křest od sv. Metoděje na Velehradě, stala se i ona křesťankou. Svým horlivým šířením křesťanství a dobročinností se stala první  hlasatelkou – apoštolkou v českých zemích. V opravdové víře a lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista. V protivenstvích a v odporu nespokojených pohanských velmožů a jejich úkladům, které ji strojili s kněžnou Drahomírou, se osvědčovala jako žena neochvějně doufající v evangelium s ochotou podstoupit největší oběť, oběť svého života. Stalo se to mučednickou smrtí, úkladnou vraždou uškrcením na jejím hradě.

    13:15 Následoval průvod do Svatovítské katedrály, konkrétně do Svatováclavské kaple. Zde nám bylo předáno Palladium z kolegiální kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Vůbec jsem netušila, že náš národ takovou vzácnou památku vlastní.

O české státnosti

    V jubilejním roce 100.výročí od 1.světové války a 75.výročí od II.světové války a při příležitosti Dne české státnosti si připomínáme, že česká státnost byla po staletí budována na duchovních hodnotách křes´tanské víry, k nimž patří utváření míru a pokoje. Díky těmto duchovním hodnotám náš národ dosáhl duchovního vzepětí a stal se důležitou součástí společenství evropských států. Za toto duchovní dědictví máme nejen děkovat, ale máme je také zodpovědně uchovávat a rozvíjet. Základy naší státnosti byly budovány osobnostmi, které se zcela obětovaly ve službě lásky lidem a v utváření pokoje až po mučednickou smrt. Prolitá krev českých svatých mučedníků se stala setbou pro nové hlasatele radostné zvěsti a šiřitele lásky a pokoje v českém národě.

O Palladiu země české

    Duchovní základ české státnosti položili přijetím svatého křtu kníže Bořivoj a kněžna Ludmila z rukou arcibiskupa Metoděje na Velehradě. Kněžna Ludmila po svém křtu odevzdala všechny kovové pohanské bůžky, aby z nich byl odlit kovový reliéf Panny Marie, který vroucně uctívala a byl ji posilou v utrpění až do smrti úkladné. Po mučednické smrti kněžny Ludmily převzal Mariánský reliéf její vnuk kníže Václav, který jej s úctou nosil ustavičně u sebe. Reliéf jej provázel při pokojném spravování země, ale také při válečném tažení a díky jemu dosáhl smíru bez boje a krveprolití. Když byl kníže Václav úkladně zavražděn svým bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi, tak jeho pobočník mariánský reliéf sňal z hrudi mrtvého knížete a zakopal na vršku za městem Bolestavi. Když byl mariánský reliéf nečekaně objeven, byl na místě nálezu zbudovaný chrám zasvěcený Panně Marii a tento Mariánský reliéf byl pozvednut k úctě jako Palladium země České a ctěn jako milostivý obraz ochraňující Českou zemi.

            Na místo mučednické smrti knížete Václava a k posvátnému Palladiu přicházeli poutníci z celé země, aby si vyprošovali ochranu v nesnázích života a posilu k šíření lásky a pokoje. Do Staré Boleslavi k uctění sv.Václava a Palladia putovali mnozí čeští panovníci, především český král a císař římský Karel IV., který na víře v Krista a úctě k Matce Boží a svatým mučedníkům budoval duchovní a společenské základy státu a celé říše. Rozhojňoval úctu k českým světcům, aby se pod jejich ochranou požehnaně rozvíjela Praha jako duchovní centrum a poutní místo celé říše.v blízkosti posvátného místa pobýval poslední český panovník blahoslavený Karel I.Habsburský, který ctil Palladium jako milostný obraz ochrany Zemí českých. Po vzoru svého předchůdce sv. Václava nesl Palladium ve svém srdci, když uprostřed bouří první světové války zahájil svou vládu a pokusil se ujmout se mírové iniciativy papeže a vynaložit veškeré úsilí ke zmírnění válečné bídy a k nastolení míru.

    Po vzoru zakladatelů české státnosti sv. Ludmily a sv. Václava chceme příjmout a nést Palladium jako symbol duchovního dědictví a přinášet víru, naději a lásku do všech končin naší země. V tomto čase napětí a bojů chceme příjmout výzvu papeže Františka k modlitbám za odvrácení válečných hrozeb a vyprošovat procesím požehnání a ochranu naší země a mír ve světě. Svatováclavským putováním Prahou s Palladiem země České chceme prosit za zachování duchovního dědictví našich svatých mučedníků a dát všechny své síly k mravní a duchovní obrodě českého národa.

    A dále mě po chvíli šokovalo to, že stojím jen kousek od hrobu svatého Václava. Byla jsem tím úplně unešena. Mohla jsem se jeho sargofágu dotknout, pokleknout, poprosit svatého Václava o přímluvu za členy mé rodiny. V kapli byla s námi i česká televize.

O svatém Václavovi

    Svatý Václav byl vnukem Bořivoje a Ludmily. Jako jeho babička mu dala pro život cennější výbavu – křesťanskou víru. Naučila ho křesťanským zásadám, ctnostem, základům moudrosti i rozvaze. Václav dospěl v panovníka, který ochránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a dal důkaz naší rovnocennosti s ostatními zeměmi Evropy. Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu.

    Kníže Václav vždy jednal čestně a podle křesťanské lásky. Pro dobro národa se snažil o pozvednutí morálky a pokřesťanštění země. Měl zájem na vzniku českého biskupství, ale zřízení nebylo v jeho možnostech. České území spadalo pod biskupa v Řezně. Nedostatek kněží pomáhal Václav řešit jednáním o povolání kněží z jiných zemí. Nespokojení šlechtici uvažovali o odstranění takového knížete. Plán na Václavovo zavraždění vznikl hlavně kvůli jeho ctnostem a věrnosti křesťanským zásadám. Zaplatil za to životem u dveří kostela ve Staré Boleslavi a stal se hlavním patronem naší země.

    14:00 Průvod dále pokračoval na Hradčanské náměstí, šli jsme až do kláštera Pražského Jezulátka. Po cestě se zpívalo, modlilo. Na jednom domu měli v omítce štuk ve znaku Palladia. Na turisty  cizince náš průvod působil zajímavě, většina si nás fotila nebo nahrávala. Pár jedinců - čechů se k nám chovalo nepřátelsky. Prý se máme jít modlit do kostela. I z tohoto je vidět, jak je ta naše země příšerně ateistická. Zatímco pro cizince to bylo příjemné zpestření dne, češi se za nás styděli. Došli jsme až do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, kde sídlí pražské Jezulátko. Tam jsme dítěti Ježíši zasvětili naše rodiny a národ.

O pražském Jezulátku

    Soška Jezulátka pochází ze Španělska a je dílem neznámého umělce.  Byla majetkem rodiny Manrigues de Lara. Když se v roce 1556 vévodkyně Marie Manrigues de Lara provdala za českého šlechtice Vratislava z Pernštejna, dostala tuto vzácnou rodinnou památku svatebním darem a přivezla si Jezulátko do svého nového sídla v Praze. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic darovala sošku Jezulátka v roce 1628 malostranskému klášteru Bosých karmelitánů. Roku 1655 korunoval tehdejší pražský biskup sošku Jezulátka jako zdůraznění královské důstojnosti Boha, který se stal dítětem.

    14:30 Procesí dále pokračovalo na Karlův Most.Tady se připomíná smrt svatého Jana Nepomuckého, který byl odsud vhozen již jako umučený,mrtvý do vody. Modlitba za toleranci.

O svatém Janu Nepomuckém

    Sv. Jan Nepomucký pocházel z jihozápadních Čech. Ztělesnil v sobě ideál znalce Božích tajemství, který pilným studiem a kázní usiloval o mravní dokonalost. V úřadě generáního vikáře věrně ponil povinnosti, hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV.a zakusil za to od něho mnohá bezpráví. Když po velkém trýznění a mučení pro svou věrnost povolání i mlčenlivost dodýchal, byl z Karlova mostu vhozen do řeky Vltavy. Máme před sebou svědectví o jeho pevné vůli zaměřené na pravdu a spravedlnost.

    15:00 Na druhé straně Karlova mostu je klášter Křížovníků s červenou hvězdou. Jeho součástí je kostel svatého Františka. Zde mají zub svaté Anežky české, jako její relikviář. Zde jsme se pomodlili za strádající. Svatá Anežka nám požehnala.

O svaté anežce české

    Narodila se v roce 1205 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Ačkoliv měla více možností žít přepychovým životem a dokonce se stát manželkou německého císaře Fridricha II. či anglického krále Jindřicha III. , zvolila si život skromné řeholnice. S pomocí svého bratra Václava I. založila v praze první klášter františkánů a klášter klarisek, do něhož roku 1234 sama vstoupila a stala se jeho představenou. Založila špitální bratrstvo, z něhož se později stal řád křížovníků s červenou hvězdou. Je to jediný řád, který vznikl přímo v Čechách, v Praze a dodnes zde působí. Je to také jediný mužský řád na světě, který založila žena. Anežka zemřela 2.3.1282 ve svém klášteře Na Františku. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1874. Její svatořečení 12.11.1989 sehrálo důležitou roli v listopadové Sametové revoluci, při které naše země znovu získala svobodu.

    15:45 Procesí pokračovalo na staroměstské náměstí. Kdysy zde stával mariánský sloup a nyní jej připomíná jen kruhová dlaždice. Je šokující, že se to stalo už v době československa, osobně si myslím, že tehdy padlo prokletí na český národ. Nacisté a komunisté, kteří přišli v dějinách potom jsou jen toho důkazem. Pomodlili jsme se smírnou modlitbu na místě zneuctění palladia a stržení mariánského sloupu  a pokračovali jsme do chrámu Matky Boží před Týnem.

O Mariánském sloupu na staroměstském náměstí

    Mariánský sloup se sochou Neposkvrněné byl postaven v roce 1650 z vděčnosti Matce Boží za téměř zázračnou pomoc Pražanům při obraně města obléhaného švédskými vojsky v roce 1648. Původní Mariánský sloup byl postaven přesně na místě, kde bylo v roce 1631 na pranýři vystavěno a hanebně zneuctěno Palladium země české – milostný obraz Matky Boží ze Staré Boleslavi. Dne 3.11.1918, kratince po vzniku samostatné československé republiky, byl tento mariánský sloup zfanatizovaným davem postupně stržen a téměř úplně zničen. Mariánský sloup byl významnou památkou mimořádné hodnoty kulturní a duchovní.

    Mariánský sloup měl uprostřed malou kapli, kde byl obraz Panny Marie Rynecké.

            16:30 V kostele Matky Boží před Týnem jsme uctili obraz Panny Marie Rynecké, slavnostně jsme zde obnovili své křestní sliby a zasvětili národ a Prahu Panně Marii, dostali požehnání Palladiem země české. Poté jsme se vydali k soše svatého Václava přes celé Václavské náměstí. Tam už na nás čekal kardinál Dominik Duka, pražský arcibiskup.

            Sv. Václav je světcem, kolem kterého se ve vážných dobách a významných situacích schromažďuje český národ. Sousoší sv. Václava, které stojí na Václavském náměstí, se stalo místem, kde se schromžďoval lid v rozhodujících momentech naších dějin. Zde po 21.srpnu 1968 setrvávaly skupiny mladých lidí, které 

se zakrvácenými prapory a nápisem na pomníku Jsme svobodný národ manifestovali proti okupaci tzv. Spojeneckých vojsk. V listopadu 1989 zde byla vítaná opět svoboda. Duchovní odkaz, ukazující správnou cestu, se mnozí stále bojí a brání přijmout. Václav je vzorem křesťanského panovníka a svatosti. Jeho život i smrt svědčí o tom, že zdravý život národa spočívá ve vzdělanosti a mravnosti se živým vztahem k Bohu.

    17:30 Předání Palladia kardinálu D.Dukovi, který jej převeze zpět do Staré Boleslavi, předcházel kulturní program a koňská jízda. Naši milí Hanáci spěchali na vlak, my z Orlové si zašli nedaleko vlakového nádraží na večeři a jeli v poklidu domů, š´tastni, že jsme toho dneska tolik zažili,tolik svatých v jeden den, tolik požehnání. Myslím, že ani nejsme schopni pochopit kolik duchovního jsme za ten jediný den posbírali. Bohu Díky.

    Děkujeme pořadatelům poutě "Česká republika pro Ježíše, občanské sdružení pro novou evangelizaci ve spolupráci s Kolegiální kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi" za nezapomenutelný den, z jejichž brožůrky jsou použité texty i v tomto blogu 

více informací v www.viraanadeje.cz 

    M.A.

martaann.rajce.idnes.cz/praha_svatovaclavske_putovani/